Česká hudební scéna 70. a 80. let byla založena hlavně na prvcích hudby z let minulých, byla tedy tvořena hlavně big beatem, vedle něhož existovala folková a country scéna. K populárním interpretům této hudby, jako byli Vlastimil Třešňák, Jaroslav Hutka, Miroslav Paleček a Michael Janík, a kapelám Zelenáči, Plavci či Spirituál kvintet přibyly skupiny Marsyas, Brontosauři, interpreti Dagmar Voňková, Wabi Daněk, ale i Ivan Mládek se svým Banjo bandem a další.

Rozvojem procházela především rocková hudba. Muzikanti se museli vyrovnat s novými směry přicházejícími ze západu (rap, hip hop, punk či nová vlna heavy metalu). Ne všechno ale vyhovovalo ideím komunistické strany a interpreti a skupiny byli pod drobnohledem komunistických funkcionářů. Není proto divu, že řada zpěváků či hudebníků měla zákaz vystupovat, mnohé texty byly cenzurovány nebo seškrtány.

Z interpretů a hudebníků, zahajujících svoji dráhu na počátku 70. let, připomeňme např. Jana Nedvěda, který se svým bratrem Františkem založil skupinu Toronto, kterou později přejmenovali na Brontosaury. Známým představitelem folkové hudby je Jaromír Nohavica, který se stále těší obrovské popularitě. Jeho písně vycházejí ze slovanské melodiky, poetické texty míří k současnosti. Do hudební oblasti vstoupil nejprve jako textař, jako písničkář se prosadil v roce 1982, kdy vystoupil na Folkovém kolotoči v Ostravě.

Ve druhé polovině 80. let nastalo politické i kulturní uvolnění, ale opravdový zvrat nastal až v roce 1989 v „sametové“ podobě. Po tomto roce nastává obrovský boom hudebních skupin a interpretů.